CHKO Blaník

Geologické podloží tvoří metamorfované horniny, převládají pararuly a ortoruly s ostrůvky svorů, křemenců a pegmatitů, vrcholy Malého a Velkého Blaníku tvoří blanická ortorula.

Území bývalo souvisle porostlé hlavně listnatými lesy. Dnes lesy pokrývají necelou třetinu rozlohy a jde většinou o smrkové nebo borové monokultury.
Zbytek rozlohy zabírá zemědělská půda a zastavěné plochy. Velkou tradici tu mívalo rybníkářství, ale postupně byly rybníky rušeny.

Na loukách najdeme typické rostliny české krajiny: kopretinu bílou, kohoutek luční, pryskyřník prudký, na slunných stráních hvozdík kartouzek, svízel syřišťový, mateřídoušku a pupavu bezlodyžnou.

U polních cest kvete začátkem léta janovec metlatý a na podzim vřes. V mokřadech a vlhkých loukách roste vachta trojlistá, tolije bahenní, ďáblík bahenní a rosnatka okrouhlolistá.

Území je osídleno jen řídce, dochovala se řada historických památek, např. zámek a kostel v Louňovicích, kostely v Načeradci, Kondraci a Libouni, tvrz a židovský hřbitov v Načeradci aj. Tur. centrem jsou Louňovice pod Blaníkem, odkud vycházejí značené cesty.

Nejznámější a nejnavštěvovanější částí je PR Velký Blaník (638 m). Doložené zmínky o husitech v oblasti jsou již z roku 1420, kdy vypálili ženský premonstrátský klášter v Louňovicích. V roce 1436 potvrdil císař Zikmund držbu Louňovic městem Tábor, kterému patřily Louňovice až do roku 1547. Vrcholová 32 m vysoká rozhledna byla postavena ve tvaru husitské hlásky. V budově rozhledny je možné zakoupit občerstvení nebo suvenýry.
Tajemná hora je spojena s legendou o spícím vojsku, které má přispěchat českému národu na pomoc, až bude opravdu nejhůře.

Velký Blaník leží téměř ve středu CHKO a je tvořen výrazným hřbetem, tzv. hrástí ortorul.
Na mnoha místech uvidíme ukázky zvětrávání a odnosu hornin, jako jsou mrazové sruby, balvanové proudy a pole.

O přítomnosti keltů na Velkém Blaníku se vedou spory, dodnes dochované mohutné kamenné obranné valy jsou pozůstatkem halštatsko-laténského hradiště, které na vrcholu Velkého Blaníku stálo v 5. století př.n.l. Vrchol je snadno přístupný od parkoviště při silnici z Louňovic do Načeradce; 1,2 km po červené značce po trase NS.